Nejčasnější zemědělci používali jednoduché kopací hole nebo motyky k kopání a kultivaci zemědělské půdy. Poté, co byla zemědělská půda vykopána, rozházeli semena na zem a doufali v dobrou úrodu. Rané pluhy byly vyrobeny z dřevěných částí ve tvaru Y{2}}, přičemž spodní větev byla vyřezána do špičatého hrotu a dvě horní větve byly vytvořeny do dvou rukojetí. Když byl pluh přivázán k provazu a tažen volem, špičatý hrot vyryl v půdě úzkou mělkou brázdu. Zemědělci mohli používat rukojeti k řízení pluhu. Kolem roku 970 př. n. l. byla v Egyptě vytvořena skica jednoduchého dřevěného pluhu-taženého volem. Ve srovnání s prvními pluhy vyrobenými již 3500 let před naším letopočtem nedošlo k mnoha konstrukčním změnám.
Ve vyprahlých a písčitých oblastech Egypta a západní Asie mohl tento pluh v rané fázi-plně obdělávat zemědělskou půdu a výrazně zvýšit výnosy plodin. Zvýšená nabídka potravin mohla plně pokrýt růst populace a města v Egyptě a Mezopotámii se stále více rozvíjela.
Do roku 3000 př. n. l. zemědělci vylepšili své pluhy tím, že z hrotu udělali ostrou „radlici“, která mohla účinněji prorážet půdu, a přidali šikmou „stopku“, která mohla tlačit půdu na stranu.
Dřevěné pluhy tažené voly se stále používají v mnoha částech světa, zejména v oblastech s lehkou, písčitou půdou. Rané pluhy byly účinnější na lehké písčité půdě než na vlhké, těžké jílovité půdě severní Evropy. Evropští zemědělci si na zavedení těžších kovových pluhů museli počkat v 11. století.
