Stroje na zpracování půdy primárně slouží k kypření a rozbíjení půdy orbou. Zahrnuje především typy, jako je pluh pluhu, talířový pluh a rotační pluh. Starověké zemědělské národy jako Egypt, Čína a Persie měly před třemi až čtyřmi tisíci lety primitivní dřevěné pluhy tažené voly. Plošinový pluh byl poprvé vynalezen v Evropě v 8. století. V roce 1847 byl diskový pluh patentován v USA. V roce 1896 Maďaři vynalezli rotační pluh. Odhrnovací pluh je celosvětově nejpoužívanějším strojem na zpracování půdy. Diskový pluh vyniká při sekání kořenů trávy, ale jeho krycí výkon je horší než u pluhu odhrnovacího. Půda obdělaná pluhy pluhem a talířovými pluhy obecně nesplňuje požadavky na setí z hlediska jemnosti a rovinnosti, což vyžaduje následné operace, jako je bránění a hutnění. Orba s pluhem od pluhu navíc vyžaduje značnou tažnou sílu a maximální tažná síla generovaná traktory je omezena výkonem přilnavosti pneumatik, což vede k nevyužitému výkonu. Od konce 19. století mnoho zemí a regionů zkoumalo nové nástroje na zpracování půdy a vytvořilo různé stroje na zpracování půdy, jako jsou rotační kultivátory a rotační plečky. Jejich hlavní výhodou je, že dokážou najednou dosáhnout velmi sypkého a jemně členitého seťového lůžka, ale mají nižší produktivitu, spotřebují více energie a jsou méně účinné než pluhy pluhy při zahrabávání strniště, plevele a hnojiva.
Od první poloviny 20. století začali Američané prosazovat metody omezeného zpracování půdy a ne-obdělávání půdy, a to pomocí dlátových pluhů pro hluboké zpracování půdy namísto pluhu s pluhem pro zpracování půdy. Povrch se poté lehce zpracuje a strniště se odstraní pomocí talířových bran, což má za následek snížení používání pluhu
